Proč cítíme, že jsme nuceni...

...změnit svůj způsob života?

Protože někdy se věci nevyvíjí tak jako bychom chtěli, někdy je potřeba změnit sám sebe, změnit svůj pohled na život, najít jinou cestu, protože cesta kterou kráčíme nás může vést k záhubě. Člověk by to měl poznat sám ale někdy nám to uvědomění přinesou druzí. Někdy nelze házet vinu na ostatní, je také potřeba umět se dívat z jiných pohledů, zkoušet a vnímat jak se věci okolo nás mění, jak se měníme mi sami. Často nás lidé, okolí ovlivní aniž bychom si to prakticky uvědomili, je poté těžké hledat správnou cestu a najít ten bod ve kterém nám bylo fajn, je pravda, že někdy už to ani nejde. Změny se mohou dostavit i samy, to když dosáhneme určitého věku v životě, jsou věci, okolnosti co nás donutí změnit to, co jsme doteď dělali, to jak jsme žili, ať už změnou bydliště, budoucí prací, nastávajícím důchodem, záleží na tom v jaké životní situaci se člověk nachází. Co bych asi mohla psát, změny k životu patří a bude jich mnoho, bude jich tolik až nad tím rozum bude stát, celý svět, lidé se stále ženou dopředu a proto nemůžeme zůstat stát, ale musíme kráčet s ním, pokud tedy chceme žít. Věci se mění a s nimi se měníme mi, i když nechceme, nedokážeme si to přiznat, je to skutečně tak. Každá malá změna vede k další změně a ta nás ovlivní, možná malým až neviděným způsobem, ale ovlivní nás a až se jich seskupí více dohromady, zjistíme že jsme bývali jiní. Že jsme se změnit museli, jinak bychom se zasekli a zůstali stát. Jenže svět na nás nepočká.