Ďáblem sám?

Běsnil stovku dní.
Nikdy nesliboval ráj, ale věděl kde se nachází.
Žehná prokletí...
...bolest
...touhu
...a svobodu
Zůstává ticho, hluboko v jeho hrdle.
S parfémem skutečně nemravné chuti, má moudrost ve svých empatických očích.
Zná pravdu všech nevyřčených lží.
Prodal svého anděla pro sen po kterém toužil. Není tím, kým se snad zdá být.
Mýval mnoho sebeúcty a nikdy se nechtěl vzdát svého snu.
Nabízí zrádci svůj klín, aby se cítil jako doma. Je pánem násilí, nikoho se nebojí,
Dělá z jeho vzteku tiché slzy, nutí ho, aby se smál svým strachům.
Slyší hlasy, co mu říkají co dělat. On se dívá do tvých očí a jen se usmívá.
Teplo které cítí nepotrvá dlouho, přestal mluvit, to proto aby ukončil tuto píseň.
Je to druh zábavy, chápeš?
Ne, tohle opravdu není jeho způsob.
Ne, tohle opravdu není správná léčba.
Život? Může ho mít, jestli chce.
Smrt? Vždy ho uvítá s otevřenou náručí.
Tak jako tak – je to blázen.