Dala bych život za jeden den plný štěstí?

 Nedala, i když je můj život smutný, prázdný, plný zklamání, smutku a nepochopení, přesto je v něm něco, někdo kdo barví mé stromy na zeleno, kdo dává tu správnou barvu měsíčnímu světlu, stále je v něm někdo, kdo pečuje o hvězdy na nebi a kdo vytváří tu opíjející hudbu, která konejší mé srdce v hřejivém opojení. Nevzdala bych se života pro jeden jediný den, protože by to znamenalo že ze všech těch zlých, škaredých, šedivých chvil by byl jenom jeden okamžik překrásný. Možná by to bylo překrásných dvacet čtyři hodin, ale k čemu by byl. kdybych potom skončila tento dlouhodobý boj se smutkem a nezdarem? Jaký smysl by měl jeden den plný štěstí, když by už nikdy nebylo dalších?