Já a lidé?

 Kdysi jsem z lidí mývala strach, bála jsem se s nimi mluvit, bála jsem se jich dotýkat, nechtěla jsem být stereotypní jako každý koho jsem viděla, přišlo mi nudné žít takový život, žít život beze smyslu, každý den dělat to samé, toužila jsem být jiná tak moc, že jsem ze sebe udělala úplně někoho jiného než byli oni. To byl ten důvod proč mě nikdy nedokázali přijmout, protože jsem se stala někým koho nedokážou pochopit. Starala jsem se o to aby můj život měl smysl tak moc, že jsem zapomněla na pravou podstatu toho kdo jsem, odlišila jsem se natolik, že už jsem nedokázala najít pravdu sama v sobě. Pečovala jsem o sebe a o svou duši tak moc, že jsem zapomněla na svou hmotnou schránku která prezentovala to co je uvnitř mě. Neuvědomila jsem si, že lidé nevidí to co je ve mě, že vidí jenom to, co mají na očích. Lidé nemají takové schopnosti aby očima nahlíželi do naších duší, je příliš vzácné najít někoho, kdo to dokáže. Rostou ve mě touhy, nevím jestli jsou vůbec moje, jako bych v tomhle svém vesmíru nebyla jediná, kdo jej dokáže ovládat. Cítím se zrazená, zklamaná, smutná... Cítím se unavená, naštvaná, nenáviděná... chladná, naivní, ale přesto v hloubi svého srdce cítím hluboké opojení, radost a lásku.

Cítím se jako nota, jejíž tvůrce je někdo jiný, ten, který určuje melodii, kterou bude znít. Ztratila jsem mnoho lidí, přátel, kamarádů, známých, mnoho lidí kteří mě mohli milovat a já mohla milovat je, ale kdybych je nikdy neztratila, nedostala bych sama sebe na tu správnou cestu. Nikdo jiný mě nedokáže naplnit tou melodií, kterou bych měla znít. Smutek, zklamání, bolest a nenávist je to co mě popohání vpřed a ona? Vkradla se do mého smutku aby mě zachránila, odhodila veškeré zábrany a ponořila ruku do té největší tmy, i když o ni mohla přijít, udělala to pro mě. Nikdy nikdo nebyl ochotný riskovat tolik pro někoho kdo je životem tak znuděný, zničený, unavený, i přes to jak moc se mi smůla lepí na paty, jak často narážím hlavou na zem, přesto se rozhodla zůstat se mnou, to je to, čeho si vážím nejvíce. Vážím si její lásky, vážím si jí jako člověka, jako boha, jako tvůrce mého nového světa.