Být sama sebou?

Měla jsem pocit že jsem vždycky byla sama sebou, že jsem byla tím kým jsem chtěla být. Že jsem své zájmy a záliby stavěla sama na sobě, dělala to co mě baví, to co chci dělat, poslouchala a věnovala se hudbě které chci. Opravdu to tak bylo? Možná z části vskutku ano ale...

Zjišťuji že jsem se snažila zalíbit lidem které jsem milovala, měla ráda. Proto jsem pomalu ale jistě začala stavět své zájmy tak, aby vyhovovali jim, aby si mě všimli, aby ocenili můj zájem a snahu v tom, o co se zajímali oni. Nevím co mě k tomu vedlo, možná strach že je ztratím když nebudu dostatečně dobrá, když se nebudu držet toho co baví je. Psala jsem yaoi povídky abych se zalíbila přítelkyni, která měla yaoi ráda, topila jsem se v hudební skupině, která vlastně ani nelichotila mým uším a obelhala sama sebe v tom, že se mi líbí. A nejpodivnější věcí na tom je, že si to v tu chvíli člověk ani neuvědomí. Jenže poté co daná osoba z našeho života vymizí a já stále dělám to stejné, zjišťuji že jsem k tomu neměla vlastní vztah a že mě to vlastně vůbec nebaví. Bála jsem se že když v tom co má ráda nebudu dobrá, odejde za těmi kteří jsou lepší. V podstatě se mi to stalo už dvakrát a občas mě svírá hrdlo pocitem, že se mi to stane i potřetí pokud se někdy zamiluji. Usuzuji že pro lidi asi nejsem dostatečně dobrá.

Mrzí mě že jsem ztratila některé blízké jenom kvůli tomu že byl někdo lepší než já v tom co je baví, ale nedokážu držet krok ve věcech které mě nebaví, které vlastně dělám z jakési povinnosti abych si někoho udržela. A tak si uvědomuji že je možné lepší když jsem sama s tím co ráda dělám, co ráda mám... A myslím si že nezáleží na tom jak dobrá v tom jsem, ale že mě to baví. Asi bych neměla dělat věci které mě nebaví jenom proto abych měla po boku někoho, koho mám ráda. Pokud mě ten dotyčný má také rád, myslím že by to měl chápat. A pokud mu nebudu ani tak dobrá a bude mít potřebu odcházet za někým kdo je v jeho zálibách lepší, tak uvažuji nad tím, že takový člověk by v mém světě prostě neměl být...

Občas se neumím vyrovnat s pocity které se odehrávají ve mě. Věřím že některým lidem na mě skutečně záleží, ale to je jediný důvod proč se držím zpátky. Nechci být vázána k lidem které mám ráda jenom pro jejich zájmy, ne pro každého. Tak je možná čas nechat to být nehledě na to, že mě budou posílat do pekla. Toleruji jejich zájmy a záliby, nikdy bych za to člověka nesoudila, přece jenom každý je nějaký... ale pokud nedokáží tolerovat že mě to nebaví a že to dělat nechci, že mám své vlastní zájmy na které bych si ráda udělala čas a rozvíjela je... pokud tu žádná dohoda nebude a není, pak už nemám co víc napsat nebo říct. 

Dělejte to co vás baví, to co chcete dělat a nenuťe se k zálibám které nejsou vaše.
Ten kdo vás bude mít opravdu rád, vás podpoří a nevymění. 
Pokusím se o to i já.