Píšu to co si myslím... vůbec mi totiž nevadí co píšu. Procházka mezi stromy, v noci za třpytu hvězd, stále se vracející sen.

Život je opravdu záhadná věc.
Všechen se točí kolem samostatných pohádek, které se do sebe neustále proplétají a stávájí se z nich složitě propletené příběhy.
A nikdo neví, jak skončí...

Ranmaru, Mirakuru, Junkatsu... Doesn't matter who I am.
Just a girl with a muddled head.

Are you an idiot? No, i'm a dreamer.
Pokud někdo bude chtít heslo k rubrice Důvěrné, mile ráda ho pošlu těm, kteří si o něj napíší do knihy návštěv nebo na email: Shi.no.Tenshi@seznam.cz

Bloudím cestou skrze mosty které bolí, s úsměvnou falší vtisklou do mé tváře.
Vykračuji po pěšině minových polí, obměněnou cestou - jak po intervenci cizozemského šafáře.

Tápu..... Bloudím....
Stojím... Pláču..

Daleko v místech mých vysněných akropolí... ty jenž se mi bez úmyslu drolí,
houpu nohama v oceánu vlastních chyb, 
jenž

Stále žiju, tím je asi fajn začít. Bohužel se to nepříliš dá říci o tomhle blogu ale psaní mi upřímně chybí a potřebuji to. Člověk jako já neumí vyjádřit své

Říkám si že je prosinec něčím významný, nebude to jenom datem kdy jsem se rozhodla registrovat, ale i tím co jsem v tomto měsíci ztratila a že toho nebylo málo. Prosinec byl měsíc, který v mém srdci zanechal doživotní rány, které se už nikdy nezahojí. A po prosinci bylo všechno horší a horší... Tohle období mě neustále dohání a já už nevím jak od toho všeho mám vlastně