Lepší než...

Bloudím cestou skrze mosty které bolí, s úsměvnou falší vtisklou do mé tváře.
Vykračuji po pěšině minových polí, obměněnou cestou - jak po intervenci cizozemského šafáře.

Tápu..... Bloudím....
Stojím... Pláču..

Daleko v místech mých vysněných akropolí... ty jenž se mi bez úmyslu drolí,
houpu nohama v oceánu vlastních chyb, 
jenž sou jako inkoust - nelze je tak snadno obměnit.

Tisícero ideií teď štve mysl mou...

Srdce oklamou....
Duši polámou...
Víru rozlámou..