Co dělá člověka silným?

Překážky, odhodlání, boje, ztráty, zisky, touhy...
Překonávání toho co nám dělalo problém, člověk musí sám přijít na to jak se obohatit a jak nahromadit všechnu tu sílu kterou v sobě má.
Přejít tu dlouhou cestu, postavit se těm těžkým věcem.
Chce to vstát a jít, zkusit to, i přesto že to může znamenat dlouhodobý pád, všechno je o tom buď získáš, nebo ztratíš, ale ty ztráty nebo naopak zisky nás pohánějí dál, stejně jako nás každý zrada shodí dolů a ponaučí nás, staneme se opatrnější, silnější, už nejsem tolik důvěřiví, hledáme si lidi podle svých kvalit.
Držíme se těch o nichž máme pocit že nás skutečně milují, stavíme a ukládáme své hodnoty na vyšší a nižší poličky, přikládáme svým životům takové váhy na jaké se cítíme, každý problém a jeho řešení nás posune dopředu, ale všechno je o tom chtít to vyřešit, nebát se a jít si za tím, co chceme.
Tyhle věci si musí uvědomit každý sám, je důležité překonávat svůj strach, zbabělé je zůstat stát a odmítat věci takové jaké jsou, je zbytečné zavírat své srdce a odmítat někoho, kdo nás může milovat kdo by nás chtěl milovat, je zbabělé nedávat nové příležitosti a být uzavřený a zapšklý vůči světu jenom po tom co nás jeden člověk zradil.

Proč zavíráme svá srdce a ničíme vlastní světy hned po prvním pádu?
Jak by svět vypadal kdyby to tak dělal každý?
Je skutečně potřeba chtít se stát bezcitným jenom kvůli jednomu neúspěchu v lásce?
Je načase obrátit ty tragické knihy a začít se soustředit na to, co je důležité, jestli sedět a brečet schoulená někde v klubíčku a nebo raději vstát a jít s nadějí v srdci vstříc prudké sněhové bouři.
Budu raději bojovat za to co miluji a za to co můžu ztratit, než abych se nechala svazovat vlastním strachem z toho že to všechno může do minuty zmizet, ale v tom je ta síla, síla je v tom jít si za svým i s tím strachem že se to nemusí podařit, že to bude bolet a nebo že to bude stát všechno.

Svět je tak plný nenávisti, že lidé raději zemřou než aby byli těmi, kdo jsou.