Už je to dlouhá doba co jsem dokázala myslet na sebe a také pro sebe něco udělat. Problém je ale v tom že jsem naivní a hloupá, že jsem člověk silně empatický který by se pro ostatní nejraději rozkrájel. Můj život pro mě není až tak důležitý jako život lidí které mám ráda, ten můj smysl nemá, ale ten jejich by mohl mít, mohla bych jim pomoci aby si uvědomili jak

Trpím spánkovou paralýzou, což je nepříjemný stav toho, kdy se tělo nemůže hýbat, ale hlava je vzhůru. Často se mi prolínají sny s realitou, slyším zvuky, které by tu být neměly, stíny se mi formují do děsivých tvarů a často cítím tlak, který trvá pár vteřin v tu chvíli se nemohu hýbat a ostražitě otevřu oči, cítím přítomnost někoho jiného a náhle jako kdybych dostala pěstí do obličeje, někdy do

 A tak jsem to zase udělala, lidé kolem mě si stěžují že s nimi nemluvím, že jim neříkám své pocity a že se jim vyhýbám. Že raději každý den prosedím na okně nebo na balkóně se sluchátky pozorujíc přicházející bouřku a přívalové deště v tom bezmezném a ukrutném horku. Je to stejné jako na internetu. Každému vadí že nenapíši, že se mu nesvěřím, že mu neřeknu jak na tom doopravdy jsem, ale sami

 V tuhle hodinu sedíš a díváš se na květinu jak roste ve tmě, že ano?
Pověz mi co vidíš? Má tři lístky nebo dva?
Dva? A jsi si tím opravdu jistá?
Nejsi?
Pořád tam roste?
Ach a jaká je to květina?
Bílá?
Černá?
Tak černá povídáš.
A líbí se ti?
Ano?
Usmíváš se, viděla jsem to!
Nemusíš být na mě naštvaná,

Mé srdce se ztrácí, mé nohy zakopávají... mé oči se klíží a duše naříká. 
Co dělat mám, když se cítím tak hrozně? Jaký bude dnešní lék?

Znáš ten pocit, když se cítíš nepřirozeně ve svém vlastním světě?Když se celé tvé já obrací proti tobě? Všechno