Trpím spánkovou paralýzou...

Trpím spánkovou paralýzou, což je nepříjemný stav toho, kdy se tělo nemůže hýbat, ale hlava je vzhůru. Často se mi prolínají sny s realitou, slyším zvuky, které by tu být neměly, stíny se mi formují do děsivých tvarů a často cítím tlak, který trvá pár vteřin v tu chvíli se nemohu hýbat a ostražitě otevřu oči, cítím přítomnost někoho jiného a náhle jako kdybych dostala pěstí do obličeje, někdy do jiných částí těla, ale v oblasti hlavy je to nejvíce nepříjemné. Mám pocit že to bolí, ale když sebou škubnu, odezní to tak rychle jak to přišlo a srdce mi málem vyskočí z hrudi. Často mě k tomu doprovází i zvuková halucinace, slyšela jsem jak to šlo z chodby až do mého pokoje, otevřelo to dveře a pak se mi tlak plazil po těle, až poté mě to praštilo. Myslela jsem si že jsem blázen jednu dobu, ale lidé se o tom bojí mluvit a jak se říká, dokud nezažiješ, nemůžeš to pochopit, ale tyhle stavy chvilkových paralýz jsou skutečně nepříjemné. Je to každopádně velmi nepříjemný prožitek a nikomu spánkovou paralýzu nepřeji. Nevím od čeho se to odvíjí, ale někdy je to slabší a jindy zase silnější, nestává se mi to pravidelně, přichází si to jak chce. Je to ten nejděsivější pocit, který jsem za mých dvacet let kdy měla. Myslela jsem, že jsem jediná které se tohle stává, že jsem blázen, ale později jsem si o tomhle začala více číst. Musím poděkovat Trasherovi, bez naší konverzace bych si stále myslela že jsem blázen a nikdy bych si o tomhle nezačala více zjišťovat. Byla jsem totiž překvapená když věděl o čem mluvím.

Nevím skutečný význam toho všeho, ani tomu nejspíše nikdy neporozumím, ale kdesy jsem četla, že se jedná se o zlou astrální bytost (přízrak, energický upír), který se přiživuje na negativních pocitech, v tomhle stavu je to strach, úzkost a bezmoc.

Já jen spánek, sny... Nenávidím spánek, spím minimálně, chodím spát kolem třetí a čtvrté hodiny ráno protože ležím v posteli i dvě hodiny než usnu a potom se často budím z těch snů, někdy násilím až doslova trhám oči, protože se mi v té noční můře nelíbí a to se dělat nemá, prakticky by toho člověk neměl být schopný, ale mě se to vždycky podaří ale potom stále slyším ty odporné zvuky než odezní. Bojím se o tom s kýmkoli mluvit, protože by to nepochopili, nevěří mi, oni totiž nechápou nic, kromě toho se také bojím to komukoli říci, každý umí akorát řvát proč jsem tak dlouho vzhůru, ale kdyby si oni prožívali to samé, hned by zavřeli huby. Spánek je pro mě utrpení, stejně tak jako sny... Někdy už vážně nevím co mám dělat.  

Už je to týden co se mi to opět přihodilo. Jsem už vážně vyčerpaná, mám stále větší strach jít spát. Nejhorší je to, že si uvědomují že jsem vzhůru, ale ten pocit se stále stupňuje a je horší... Někdy si doslova trhám vlasy a brečím zoufalstvím že nemůžu spát. Zatínám zuby a mlátím pěstí do postele jen aby to přestalo. Ale stejně vím, že jak si lehnu, stane se to znovu a znovu a znovu... Vůbec mi to nepomáhá. Jsou to teprve dva roky co o spánkové paraláze vím, co se u mě projevila... A už dva roky s ní prožívám některé noci. Šílím z toho, řvu vlastně na eexistující bytost aby vypadla a nechala mě být, ale protože jsem v polospánku a plná zoufalosti, tak mám pocit že ani nevím co dělám, tak nějak mě vždy přemůže ten strach. Tak těžko se to popisuje... vysvětluje a když o tom máte s někým mluvit... no jsem v koncích. Doslova obdivuji ty lidi, kteří s tím dokáží žít a žijí už třeba přes dvacet let.