Kdysi jsem z lidí mývala strach, bála jsem se s nimi mluvit, bála jsem se jich dotýkat, nechtěla jsem být stereotypní jako každý koho jsem viděla, přišlo mi nudné žít takový život, žít život beze smyslu, každý den dělat to samé, toužila jsem být jiná tak moc, že jsem ze sebe udělala úplně někoho jiného než byli oni. To byl ten důvod proč mě nikdy nedokázali přijmout,

 Nedala, i když je můj život smutný, prázdný, plný zklamání, smutku a nepochopení, přesto je v něm něco, někdo kdo barví mé stromy na zeleno, kdo dává tu správnou barvu měsíčnímu světlu, stále je v něm někdo, kdo pečuje o hvězdy na nebi a kdo vytváří tu opíjející hudbu, která konejší mé srdce v hřejivém opojení. Nevzdala bych se života pro jeden jediný den, protože

 Někdo v temné noci hraje na duši v blouznivém opojení. Jiní jen tiše hledí na hvězdy, někdo se kochá temnými lesními stíny. Noc byla stvořena pro duše tiché, osamělé, věčně bloudící v nekonečném smutku. Vidíš tu tmu, cítíš ji? Obklopuje nás svým chladným dechem, ovíjí naše nahá těla a hladí nás svou tichou písní. Pečuje o nás a mi konejšíme její krásu v našich

Běsnil stovku dní.
Nikdy nesliboval ráj, ale věděl kde se nachází.
Žehná prokletí...
...bolest
...touhu
...a svobodu
Zůstává ticho, hluboko v jeho hrdle.
S parfémem skutečně nemravné chuti, má moudrost ve svých empatických očích.
Zná pravdu všech nevyřčených lží.
Prodal svého anděla pro sen po kterém toužil. Není tím, kým

 Jen ať se podívají kým se člověk stane, když je úplně sám. Svět je tak tmavý, tak drsný, chladný, i když slunce září a obloha hraje duhovými barvy, přesto je vše tak ponuré, jako když slzy deště dopadají na zem, svět pláče a já pláču s ním, jen v tichosti sním o věcech tak mocných, o věcech ze kterých čerpám sílu k přežití. Když není nic k víře, když není nikdo k důvěře, zavřu své srdce a