Poslední dobou mě napadají divné věci, je to zkráka divné, hm...

"Potřebujete něco slečno?" hlesl poměrně pobaveným tónem a ohnal se rukou aby odehnal mouchu poletující kolem jeho hlavy. Už nějakou notnou chvíli ho otravovala a mu docházela trpělivost. Kdyby nebyla tak malá, chytil by ji, urval křídla a nakonec rozmáčkl mezi palcem a ukazováčkem,

 Čas odejít, věděla jsem že to jednou nastane, rozhodl se že najde místo mezi lepšími, mezi těmi kteří mu budou blíže než-li jsem mu byla já. Pravdou však je, že jsem se vždy držela u něj, že mu patřila všechna má upřímnost, všechna má bolest, minulost, přítomnost i budoucnost, ta pravda že jsem mu byla nejblíže, otevřená jako kniha ve které mohl kdykoli číst,

 Už je to dlouhá doba co jsem dokázala myslet na sebe a také pro sebe něco udělat. Problém je ale v tom že jsem naivní a hloupá, že jsem člověk silně empatický který by se pro ostatní nejraději rozkrájel. Můj život pro mě není až tak důležitý jako život lidí které mám ráda, ten můj smysl nemá, ale ten jejich by mohl mít, mohla bych jim pomoci aby si uvědomili jak

Trpím spánkovou paralýzou, což je nepříjemný stav toho, kdy se tělo nemůže hýbat, ale hlava je vzhůru. Často se mi prolínají sny s realitou, slyším zvuky, které by tu být neměly, stíny se mi formují do děsivých tvarů a často cítím tlak, který trvá pár vteřin v tu chvíli se nemohu hýbat a ostražitě otevřu oči, cítím přítomnost někoho jiného a náhle jako kdybych dostala pěstí do obličeje, někdy do

Překážky, odhodlání, boje, ztráty, zisky, touhy...
Překonávání toho co nám dělalo problém, člověk musí sám přijít na to jak se obohatit a jak nahromadit všechnu tu sílu kterou v sobě má.
Přejít tu dlouhou cestu, postavit se těm těžkým věcem.
Chce to vstát a jít, zkusit to, i přesto že to může znamenat dlouhodobý pád, všechno je o tom buď získáš, nebo