Ranmaru | Jak se to mohlo stát právě ji?

 Poslední dobou mě napadají divné věci, je to zkráka divné, hm...

"Potřebujete něco slečno?" hlesl poměrně pobaveným tónem a ohnal se rukou aby odehnal mouchu poletující kolem jeho hlavy. Už nějakou notnou chvíli ho otravovala a mu docházela trpělivost. Kdyby nebyla tak malá, chytil by ji, urval křídla a nakonec rozmáčkl mezi palcem a ukazováčkem, tak jako by to nejraději udělal s její hlavou, která pro změnu byla až moc velká. Snažil se své vražedné choutky skrýt alespoň na nějakou chvíli dokud se o něj zajímala, málokdy si stačil vysloužit něčí pozornost a pokud ano, netrvalo to déle než deset sekund než jim v záchvatu vzteku prořízl hrdlo. Naklonila hlavu na stranu a snažila se ho navnadit k odpovědi, nikdy by jí nenapadlo co se mu honí hlavou. Mladík byl celkem vysoký pohledný, černé vlasy mu zakrývaly jednu část obličeje, měl nádherné krvavé oči a jeho panenky studovaly každé zákoutí jejich ladných boků. Kousl se do rtu aby odolal vlastnímu chtíči, její přenádherné taneční šaty odhalovaly příliš velké části jejich předností, iritovalo ho to. Nikdy se o ženské tělo nezajímal, fascinovalo ho pouze to co je uvnitř.

"Stále čekám na odpověď", pronesl otráveně když k němu udělala několik kroků. Čím blíže mu byla, tím více stoupalo jeho znechucení, touha ji vyříznout srdce z těla byla příliš lákavější než její nabídka, byla pro něj moc levná, prodejná, nestál o ni. Již teď se nezájem odrážel v jeho očích. Příliš podléhala jeho charismatickému kouzlu, sama sebe vedla blíže ke smrti. Byla to milá a hodná holka, nikdy by nezaprodala své tělo, ale teď tu před ním stála naprosto unesená jeho krásou, ochotna se mu oddat. Stačilo aby si poručil a byla by jeho. Tak mocné bylo jeho okouzlení, ale kdo skutečně byl? Byl to vrah, pokušitel, šejdíř a lhář. Bylo to jedno, nic z toho by nezměnilo osud který na ni čekal a tak když mu padla do náruče, chladná kudla projela jejím hrudníkem jako máslem. Její pokus o křik, který byl nakonec utlumen jeho rukou byl neúspěšný. Její obličej se zkroutil do bolestné grimasy, bavil se nad tím. Nezabil ji, stále ji zakrýval rukou pusu a cítil jak se ji vysouší rty. Rudá krev stékala po jejích šatech, ochabla mu v rukou a on o sebe opíral její veškerou váhu, přitom nožem objížděl její srdce aby si mohl odnést další trofej z této temné noci. Její nádherné modré oči se na něj ustrašeně upíraly, s poslední myšlenkou ji pustil a ona dopadla na zem hlavou na roh kachle od pánských záchodů. Bylo slyšet prasknutí lebky, ale jemu to bylo jedno, dokonal svou práci a poté odešel. Jak se to mohlo stát zrovna ji? Taková milá, krásná holka, kdo by řekl jak smutně to může skončit. S hlasitým smíchem opustil budovu a jeho poslední slova než opustil zdejší pozemek se ztrácela někde ve větru. "...A zhasla poslední svíčka naděje - tma." Jen malá černá kočka, byla svědkem této noční krutosti, škoda jen, že se to nikdo nedozví, než vypluje na oblohu slunce bude dávno pryč.