Ranmaru | Ztracena v čase

Stydím se že tu nemám nic napsaného! Ale já poslední dobou nemám vůbec nápady k tomu co psát, nebo spíše k tomu co bych chtěla psát a místo toho vymýšlím kde jaké cipoviny >.> Jen ne to co chci dělat, ach. Mám rozepsaných tolik povídek, ale klekl mi počítač, takže mám náhradní kraxnu na internet, ale všechny soubory v tahu. Ach... Jsem smolař :D

Ah má

 Tahle cesta se zdá být nekonečná, stále kráčím kupředu ale mám pocit že nikdy nedojdu svého cíle. Někdy se ohlédnu za sebe ale nemůžu se zastavit, i kdybych sebevíce chtěla nejde to. Přijde mi jako bych kráčela po cestě kterou mi určuje někdo jiný. Nechala jsem se snad slepě zatáhnout do něčích sítí? Teď... cítím se jako loutka se kterou si někdo pohrává. Nemám kontrolu nad svými kroky, ztrácím

 Místo kde na mě čeká.
V jejím úsměvu, je cosi nádherného. Je těžké být tak daleko.
Počítám dny, než jsem si to konečně přiznala. Odpočítávám jeden den za druhým.
Je to jako věčnost, ale pomáhá mi to v těžkých chvílích.
Je můj jediný důvod, který mě drží naživu. Vědomí, že na mě čekala, vždy tak trpělivě.
Okouzlující, tajemná, jako anděl