Kráčela, byla a žila,
o překrásném životě snila.
O lidi pečovala a s nimi se i smála,
do srdcí a duší jim radosti dala.
Hledala, dostávala a učila se dát,
naději, světlo a pak nenávist v lidských srdcích tát,
bolest zahánět a smutkem nepřihrát,
do srdcí jiných ten zažitý duplikát,
aby každý byl stále ten stejný unikát, 
který

Měla jsem pocit že jsem vždycky byla sama sebou, že jsem byla tím kým jsem chtěla být. Že jsem své zájmy a záliby stavěla sama na sobě, dělala to co mě baví, to co chci dělat, poslouchala a věnovala se hudbě které chci. Opravdu to tak bylo? Možná z části vskutku ano ale...

Zjišťuji že jsem se snažila zalíbit lidem které jsem milovala, měla ráda. Proto jsem

 Vždycky jsem přemýšlela nad tím jak se musel cítit Einstein mezi lidmi, vždyť mu polovina lidstva musela přijít jako totální primitivové, pitomci, kreténi a já nevím co ještě.

Já mám opravdu ráda ty, kteří se dokáží dívat do hloubky věcí, hledat v nich, ne si jenom prohlížet povrch a tvořit si názor. Mám ráda originalitu, ne ovečkování. Co jsem za minulý rok hodně zpozorovala, no

...
 Rok 2016 je za mnou uběhlo to rychleji než jsem předpokládala. Občas se objevily světlé chvilky, ale není to nic pro člověka co rád tápe ve tmě jako já. Je pro mě lepší být skrytá ve stínu, než jim stát po boku v jejich vlastním, pomyslném a lhostejném dialogu plném lží, co vedou na cestě svým životem. 

Možná bych zase mohla začít psát,