Ranmaru | Ztracena v čase

 ... Pod mostem spím už rok, motám se kolem stok,

v kapsách mám čím dál nic, můj most je hotel Ritz.

Když večer zhasne stín, pár krabicovejch vín,
mi zvedne krevní tlak, víc nemusím mít pak.

Pod starou dekou spím, když o Floridě sním,
jak v Bewerly mám dům, jamajskej chlastám rum.

Jak v bazénu se pak, tří holky koupou jen tak,
šampáňa plnej stůl,

 Co bylo, to bylo,
pod šelestí mého srdce zbylo..
Když slzy padaly, padaly,
V sutinách mojí duše - tam zůstaly..
Vlákna pavučin tvých...
Těch co mou duši přeťaly, ta slova...
Jako ty červy co se mou hlavou vrtali...
Z mramoru v tmavé mlze, stloukám mu kříž.
On prosil mne tiše.
Já nenechala jeho slova plout ku mne blíž.
Temnota, tvá prostoupila

 Naděje plane v srdci každého z nás,
Znáš ten pocit kdy z chutí všechno to vzdáš?
Když zapomeneš, jaké to je vlastně žít,
A v záhy cítíš se prázdný a chceš odejít?

Když slůvko prosím neslyšíš,
A slovo zůstaň nevnímáš,
Kdy dobro od zla stěží jen odlišíš,
A bolesti v cizích očích se vysmíváš?

Temnota obklopila tvoje já,
Někým jiným jsi se stal,
A