Slabá, malá, snila, byla, hloupě lidem uvěřila...

Slabá, slabá, slabá...
tak moc je má mysl a má duše chabá.
Chytám myšlenky tak jak za sebou plují,
svou dobrotu pro jiné obětuji.

Malá, malá, malá...
je moje odvaha co doteď spala.
Bojím se bolesti a přátelské zrady,
strachem napojena, že už se nedám dohromady.

Byla, byla, byla..
jsem k lidem ochotná a tiše žila.
Teď pomalu umírám a v dálce se ztrácím,
k cestě zpáteční a přátelům se již neobracím...

Snila, snila, snila...
jsem o životě, kde bych šťastná byla.
Naivně jsem věřila ve vaše pošetilé sny,
a doufala ve vaše nekonečně věčné dny...

Hloupě, hloupě hloupě...
vždy budu hledat v lidech nadějné poupě
Smysl v lepší zítřky ten zatím hledat nebudu,
A půjdu nadále přežívat ve svém spokojeném přeludu.