Ta dívka...

Ta dívka kterou každý dříve znal,
Hledá naději kterou by jí někdo dal,
Na tváři masku a kolem krku uvázaný plášť,
Na hvězdy se dívá v noci a k lidem chová tichou zášť.
Říká že život žít jí nebaví,
lidi okolo nevidí a vůbec nezdraví,
Nenachází důvody proč se stále smát,
jen problémy kvůli kterým se budoucnosti bát,
Ta holka chtěla by teď slepou být,
Nepamatovat si, neexistovat a necítit,
Uzavřená vůči světu zase je,
Být optimista v pesimistickém světě jí moc nespěje,
Už nadále nechce vidět svět,
očima kterýma spatřila ho teď...
Už nemohla jsem takhle jíti dál,
Touhle cestou ať si radši kráčí schopný vůdce a král,
Smysl v lepší zítřky zatím hledat nebudu,
Jdu nadále přežívat ve svém spokojeném přeludu.