Ranmaru | Ztracena v čase

[zobrazit rubriky blogu]
zatracena
21. srpen 2017 v 05.32 | rubrika: Básně

 Obloha zdobená je měsíční září,
krajina pokrytá kapkami deště,
ptám se sama sebe v tomhle tichu,
..kolikrát ještě?

Hvězdy skrývají své pravé tváře,
a vítr do rytmu myšlenek jen tiše hučí,
vše jen jako úryvek ze snáře,
..mou duši pomalu mučí.

 A v dálce potají se smějí,
bláznovi jehož slova znějí:

Toužím

[ Pokračování článku ]
přečteno: 78x | přidat komentář
Byla, žila, snila a pak divně blábolila.
3. leden 2017 v 15.21 | rubrika: Básně

 Kráčela, byla a žila,
o překrásném životě snila.
O lidi pečovala a s nimi se i smála,
do srdcí a duší jim radosti dala.
Hledala, dostávala a učila se dát,
naději, světlo a pak nenávist v lidských srdcích tát,
bolest zahánět a smutkem nepřihrát,
do srdcí jiných ten zažitý duplikát,
aby každý byl stále ten stejný unikát, 
který

[ Pokračování článku ]
přečteno: 59x | přidat komentář
Jenom jedna... hlubší báseň
18. leden 2016 v 23.12 | rubrika: Básně

 Odevzdávám se svým temným snům,
přenechávám vládu těm těžkým dnům,
chodím s nezájmem po světě,
po této shnilé planetě.

Jsem v myšlenkové pasti,
Moudrost lidem chtěla bych krásti,
Přijde mi že všechno ztrácím,
do myšlenek se opět a opět vracím.

Chtěla bych si věřit víc než teď,
opět uvěřit že stále krásný je svět,
přála si věřit

[ Pokračování článku ]
přečteno: 39x | přidat komentář
Inkoustový anděl
9. leden 2016 v 13.53 | rubrika: Básně

 Se mnou si anděli, se mnou si můžeš hrát!
Všechny naše životy i životy cizích lidi proklínat.
Můžeš mi říct všechno co doopravdy chceš,
stejně se tě budu držet jako veš!

Z křídel tvých jsem zrozena byla,
abych o bolesti světa s tebou snila,
osud chtěl abych byla tvou,
loutkou i hračkou nestydnou.

Ty do nitra mého zřít smíš,
vždyť

[ Pokračování článku ]
přečteno: 28x | přidat komentář
Báseň beze jména (1)
7. leden 2016 v 21.57 | rubrika: Básně

 Často si přijdu zbytečná,
plavu a někdy nemůžu už dál.
Tenhle krok je to snad konečná?
Jsem člověk co by to teď vzdal?

Chtěla bych tu sílu mít,
vstát a bez starostí pokračovat.
Tu temnotu v noci rozednít,
A tu děsnou bolest potlačovat.

Možná tě někdy chytím,
doženu tvé kroky,
Vím že tu nejsi, ale já tě cítím,
Jsou to už roky...

Koukám a zůstávám,
Hledám a věřím,
prostě tě postrádám,
a v mém srdci střežím.

přečteno: 17x | přidat komentář
starší články
vypnout mobilní verzi
Copyright ©ranmaru, Práva vyhrazena.