zatracena

 Obloha zdobená je měsíční září,
krajina pokrytá kapkami deště,
ptám se sama sebe v tomhle tichu,
..kolikrát ještě?

Hvězdy skrývají své pravé tváře,
a vítr do rytmu myšlenek jen tiše hučí,
vše jen jako úryvek ze snáře,
..mou duši pomalu mučí.

 A v dálce potají se smějí,
bláznovi jehož slova znějí:

Toužím a netoužím být,
přeji si a zároveň nepřeji si žít,
budu a nebudu se přeci bát,
nechci a přitom vlastně chci se smát..

Dál pátrám po mocných slovech bohů,
a všude jenom ticho..
ten smích a někde v dálce stovky nevyřčených slohů.
..které se nikdy nikdo nedoví.