Vždycky jsem byla dobrá v souzení lidí a proto jich mám ráda jenom pár..
Článek Kdo je na vině?
Komentáře k článku: Kdo je na vině?
iva: Dobrý den, Statečná 
Zkuste tohohle pána: http://novaktomas.ic.cz/
Je pro vás cizí, jako každý, ale mám za to, že doporučení nevyžaduje. Tak seberte odvahu, pročtěte si jeho stránky a zavolejte.
ranmaru: Děkuji Vám, Ivo
Sama však pochybuji že budu dostatečně opovážlivá abych pánovi zavolala. Pročítala jsem si ale jeho stránky a spokojenost jednotlivců, kteří Pana Nováka navštívili. I když tomu všemu o čem píše rozumím jenom z poloviny, sama mám trochu obavy z toho, jak by naše setkání vypadalo. Kromě toho si neumím představit ani výši jeho ceníku kterou tam má napsanou. Nechala jsem se však inspirovat k dohledání jeho knih, které bych si s chutí ráda přečetla, už to beru jako pokrok, děkuji!
hroznetajne: Určitě nejsi jediný exemplář na planetě Zemi, co má podobné problémy. Tím nechci říct, že bys nebyla výjimečná, ale někdo, kdo by Ti byl schopný pomoci, se musí najít. První krok je najít si dobrého psychologa. Já tomu sice nerozumím, ale určitě budou i tací, co doporučení nepotřebují, nebo ne? Že by to bylo vždycky svázané s obvoďákem se mi nezdá, vždyť si můžeš psychologa i sama vybrat, ne? Ale jestli narazíš na nějakého fajn doktora nebo doktorku, máš z poloviny vyhráno .
Držím pěsti!
ranmaru: Tak to bych si ani nedovolila tvrdit, jsou lidé co jsou na tom mnohem hůře než já. Akorát mám vskutku obavy o své zdraví a chtěla bych to řešit. Naposledy jsem to tady málem nezvládla a nebýt se mnou má pohotová kamarádka, kdo ví kde bych teď byla. 
Psychologickou péči nevyhledávám, cítím se vždy hůř. Nedokážu jim o svých problémech říci, vyzkoušela jsem jich několik, dokonce jsem dojížděla do cizích měst jenom abych zjistila zda je to doktorem ke kterému docházím, ale ukázalo se to jako většinový problém u každého z nich. Pokus o vylití si srdce psychologovi mi nepomáhá, nejen že mu ani z části neřeknu jak na tom jsem, ale kromě toho se hroutím pokaždé co od něj odcházím, proto jsem přestala docházet ke všem u kterých jsem byla nahlášená a bylo mi lépe, alespoň na chvíli. Myslela jsem si že ty stavy záchvatů pominuly, ale vrací se... a toho se bojím.
Teď když jsem byla u té poslední doktorky, kde právě potřebuji to doporučení, necítila jsem se přes ten svůj strach až tak bídně jako doposud u všech kam jsem docházela, možná proto to nechci ještě vzdát, zkusím svůj strach překousnout a k tomu obvoďákovi jít, nebo mu v nejhorším alespoň napsat dopis.
Jinak děkuji, vážím si toho!