Ranmaru | Ztracena v čase

 Popravdě, bojím se. Nikdy jsem se samoty nebála, v nejhorších chvílích jsem ji po mnoha zradách vyhledávala, nevěřila jsem však sama sobě, že bych toho někdy byla schopná. Odejít a nemít nic, nikoho na dosah ruky, nikoho k objetí, nikoho k důvěře, vždycky jsem si myslela že zůstane alespoň jeden člověk kterému bych mohla svěřit kus své bolesti. Zmýlila jsem se, vůbec jsem si nevěřila, nevěřila