... co najde každý z nich?

První blázen tam nalezne svobodu, neboť jeho duše dlouho toužila po místě bez lidí, bez společnosti, po místě kde by mohl řvát aniž by na něj někdo pokřikoval že není normální.
Po místě, kde mu nikdo nebude kázat jak by měl žít.
Po místě, kde se nikdo nebude zbytečně ptát.
Po místě, kde může být sám sebou.

Druhý

 Slova jsou tak krásná, mocná když se s nimi umí pracovat. Lidé je berou na lehkou váhu, ale to dělali vždycky, nezmění se to, nelze změnit celé lidstvo a pokud ano, museli bychom začít úplně od začátku a to je prakticky nemožné. Ve světě je sice mnoho násilí, nenávisti, bolesti, utrpení, ale to podle mě k životu patří, myslím si že by nebylo správné kdyby se všechno

 Nezáleží, lide jsou hloupí a naivní, vzhled je pro ně vším a přitom nehledí na hodnoty duše, na věci které jsou mnohem cennější než kdejaká krása. Kam se hrabe tělo nad lidskou duší? Nezajímají mě schránky, nezajímá mě obal, ale zajímají mě jací ti lidé jsou uvnitř. Nezajímám se o lidské křivky, nedokonalosti, nehledím na vzhled, nikdy pro mě nebude důležitější. Jako by mělo záležet že má

 Neodcházej má múzo, neodlétej můj anděli.
Náš příběh ještě není u konce, teprve vše započalo.
Vidím tvá ústa se pohybovat, tvůj hlas mne konejší v té nejsladší ukolébavce.
Chci aby jsi mi zazpívala.
Mé ruce ochably neskutečnou rychlostí.
Léto převzalo podobu zimy, slunce dneska zapomnělo svítit.
Svět se zbláznil, ty šílené zvuky

...tam na na konci všech konců, leží jedna malá holka.
Dávno nepláče, protože její slzy byly zbytečné, i když plakala pro celý svět, nikdo tu pro ni nebyl.
Dávno se nesměje, jelikož smích už nebyl dostatečným lékem k tomu aby zahnala bolest co jí způsobili.
Dávno nevidí protože oslepla ze všech těch falešných tváří.
Dávno neslyší, protože ohluchla ze všech těch lží co jí každý