ranmaru: Za zády mě pálí to příšerně otravné slunce, ale má drahá Únorová tvého komentáře si skutečně ctím. Ten mráz nám pomalu mizí, což je poměrně smutná zpráva, jsem z toho zdrcená.
Únore, neděkuj.
Víš, že tyhle věci myslím vskutku vážně.
Dala jsi mi něco, co mi nikdo neuměl dát, pochopení, touhu a sílu.
Sdílela jsi se mnou a já věřím že stále sdílíš tu bolest a nenávist, která nás obě dvě spojuje a zabíjí.
A ty dvě mrchy na pět písmen si podáme, nakonec budou prosit o odpuštění, které nikdy nepřijde. Nechť na tebou bdí temnota a bolest se stane tvou silou.