Únorová: Venku je opět tma. Stejná hodina jako včera, jen vzduch je o něco mrazivější. Směle se šklebím hvězdám do tváře. Bála jsem se, že se navzájem zabijeme, ale jak vidím, nakonec jsme se staly vzájemným životabudičem.
Tohle je můj dík, Jun. Můj dík, který patří jen tvé existenci a nikomu jinému. Nedovolím nikomu, aby nás zničil. Ani těm zmijím na pět písmen.