Život je prazvláštní místo, nemyslíte? Vždycky jsem přemýšlela nad účelem žití, dříve mě tahle myšlenka zajímala. Proč se lidé rodí do špatných a dobrých rodin, proč své vlastní životy zahazují pro správné a nesprávné, dobré, špatné, zlé, věcí a rozhodnutí, která jim mnohdy ani nepatří. Asi jsem už příliš zhrzená lidmi a životem. Proč nad tímhle vším uvažovat, rozebírat životní moudra a špatnosti? Dokážete mi říci, proč vás vlastně život baví? Protože mě samotnou nebaví a přesto tu stále straším. Člověk by řekl, nemám na výběr, ale on tu výběr vždycky je, jen systém většinu z nich označuje za špatné. A pokud je něco špatné, mozek nebo snad srdce nám určuje že to nemáme dělat? Nebo to jsou názory lidí, přátel, rodiny, či prosté společnosti?
Jsou tu dobří i špatní lidé, stejně jako špatní a dobří básnící, zpěváci, herci, umělci... Jsou tu dobré a špatné cesty, stejně jako špatná a dobrá rozhodnutí... Odkud se vůbec dobré a špatné bere? Jak víme že sebevražda je špatná? Co když je život toho člověka mnohem horší? Víme to, protože to tak cítíme nebo protože nám to řekli jiní? Může být vůbec sebevražda k něčemu dobrá? Nebo naopak, co když je život tak moc špatný? Co potom?
Nemůžu spát a vím že ani nepůjdu. Vím že to co prožívám, to jak žiju, myslím... není normální. Také ale netuším, jak se s tím vypořádat a jestli vůbec ještě chci. Na více slov nemám sílu a svým pocitům a situaci bych se chtěla věnovat v dalším článku, pokud to ještě půjde a vzpomenu si.
26.8.17