Opět tak trochu ztracená...

 Už zase tápu životem jako stín, vždycky mi tenhle způsob vyhovoval, držet se někde dál od všeho a snažit se dýchat, snažit se žít. Člověk si říká že je někdy potřeba nechat starosti, bolest za sebou a jít dál. Jenže co když vás výčitky stále dohánějí? Jsou věci, se kterými se člověk musí smířit, poté věci se kterými se jednoduše smířit nelze. Nesnáším prosinec, leden, únor... Je to období kdy mě má minulost vždycky dožene.  A znovu ji pláchnout není zrovna lehké. Neuzavřené záležitosti z dětství nutí člověka neustále přemýšlet. Ale má mysl je tak trochu jiná, na spoustu věcí jsem se donutila zapomenout, vzpomínky jsou matné a nejasné, jak má poté člověk určit kde pravda začíná a kde lež končí? Tolik otázek, na které mi nikdy nikdo neodpoví a smíření se s tím, že nikdy nebudu znát pravdu, bolí. Jediné co zbylo, jediné co mám jsou tahle slova, která stejně skončí jako tichý výkřik do tmy, který nikdo neuslyší. Má cenu stále doufat? Užírá mě pocit vinny, pomalu mě dohání k šílenství a nikdo mi nepomáhá. Všichni mlčí, jako kdybych za to mohla já. Je to jenom pocit, nebo mám důvod se tak cítit? Kdybych nebyla srab a nebála se lidí, všechno by bylo jinak. Ale.já se raději nechám zahnat do kouta a uteču se staženým ocasem. Nejsem nic víc než jenom obyčejný zbabělec. Nezasloužím si aby mi lidé říkali že jsem silná. Přesto to dělají a já se cítím ještě hůř. Věci nikdy nebyly jednoduché, už jsem si zvykla. Ale toužit po chvilce kdy se nebudu muset bát nadechnout není špatné, nebo ano? 

Už dlouho jsem se nepotýkala se slzama, ne kvůli tomuhle. Ne kvůli téhle části minulosti co mě doprovází na cestě životem. A minulý čtvrtek jsem si opět připomněla, jak jsou lidé sobečtí. A jak touha po tom chtít utéct od té bolesti, může přivest další... Touhá být volná, nebát se sama sebe a ostatních. K čemu jsou lidé co tvrdí že vám pomohou, když vás na prahu dveří pošlou třikrát pryč? Proč se snažím předcházet svým strachům, když mě stejně odfouknou? A co když bude pozdě, až se sněhovou vánicí prošlapu zpátky k těm dveřím? Co když do té doby prostě spadne poslední sněhová vločka a mě pohltí mráz? 

Mám strach.