Kdo by řekl, že věci nakonec dopadnou tak jak je vlastně nikdo neočekával? Že z nemožných, dětských pohádek se stávají skutečné srdcervoucí příběhy plné zloby, něhy, tužeb, neočekávaných zvratů a nekončícího splínu? Budu vám vyprávět příběh, na jehož počátku stojí nenaplněná láska, cit, jenž jako zhoubný oheň spálil duši člověka a zanechal v ní jenom pustošivou nenávist a touhu po pomstě.

 Učte se lidi, učte, protože není nic krásnějšího než zdokonalovat sám sebe a svoje vědomí. Je mi líto že dneska většina puberťáků a dětí bere učení jenom jako něco otravného, školu jako zbytečnost a chodí se do ní spíše bavit s kamarády a posedět, však ono to žádný dopad mít nebude když zameškáte pár hodin. Špatně, já nevím proč je lidem přednější kouření, chlastání, brání drog a užívání

 Vztah jako vztah, nedělám v tom až takové velké rozdíly.
Vztah přes internet je krásný byť složitější, vyžaduje vzájemnou důvěru a obrovské pochopení k partnerovi, protože přec jen komunikujete skrze slova a neříkáte si to do očí, takže nějaký ten oční kontakt nebo motorické vnímání tam není, těžko uvidíte výraz vašeho protějšku.

Sama jsem často

 Štěstí... Pro každého znamená něco jiného, pro někoho možnosti, pro někoho zklamání. Pro některého člověka jsou štěstím peníze, pro jiného je štěstím sám život. Někdo za štěstí považuje svobodu, jiný zase spokojené partnerství. Štěstí je tak neurčitá věc... štěstí je pocit. I úplně chudý člověk může být stejně tak šťastný jako bohaté prase ve vládě. A proč? Protože si váží toho co má, váží

 Často si přijdu zbytečná,
plavu a někdy nemůžu už dál.
Tenhle krok je to snad konečná?
Jsem člověk co by to teď vzdal?

Chtěla bych tu sílu mít,
vstát a bez starostí pokračovat.
Tu temnotu v noci rozednít,
A tu děsnou bolest potlačovat.

Možná tě někdy chytím,
doženu tvé kroky,
Vím že tu nejsi, ale já tě cítím,
Jsou to už roky...

Koukám a zůstávám,
Hledám a věřím,
prostě tě postrádám,
a v mém srdci střežím.