Báseň beze jména (1)

 Často si přijdu zbytečná,
plavu a někdy nemůžu už dál.
Tenhle krok je to snad konečná?
Jsem člověk co by to teď vzdal?

Chtěla bych tu sílu mít,
vstát a bez starostí pokračovat.
Tu temnotu v noci rozednít,
A tu děsnou bolest potlačovat.

Možná tě někdy chytím,
doženu tvé kroky,
Vím že tu nejsi, ale já tě cítím,
Jsou to už roky...

Koukám a zůstávám,
Hledám a věřím,
prostě tě postrádám,
a v mém srdci střežím.