Kdysi, kdysi, hloupá ty si. Mi to víme, zveřejníme

Kdysi tu bylo něco, možná lépe řečeno někdo. Melodie se mi opět vracela, cítila jsem že konečně mohu mluvit, konečně mohu psát, po těch dlouhých dvou letech v ukrutném opojení temnoty, do které jsem se sama uvrhla. Ach, jaké to hořké zklamání! Byla to moje vina, příliš se nechat unést někým, kdo nestál ani o kapku mojí pozornosti, trochu mě to zamrzelo, ba a ne. Jenže tak jako všechno, přejdu i tohle. Žádná zbytečná slova, žádné věty a slohy na víc, pouze čistá odhodlanost odejít ze života dalšího člověka. Otázkou je, byla jsem tam někdy? Vzpomene si ten člověk, že jsem kdy existovala? Teď jenom pár výsměšných hvězd, řehtá se mi nad hlavou, ten měsíc mě propaluje svým důvtipem, zase jsem se nechala unést někým, kdo vlastně ani tak nenaslouchal, jako uspokojoval své psací touhy. Ale i tak na něm bylo cosi krásného, co jsem vždycky měla ráda a obdivovala. Neškleb se na mě tak! Křičím na hvězdy a na měsíc, vím že to co jsem si myslela bylo směšné. Směšné... směšné... směšné... opakuješ a směješ se mi, pliveš mi do tváře. Byla jsem hloupá, uznávám to, nechala jsem se unést, ale bylo to fajn! Pár posledních slov a žádné ahoj... žádné rozloučení, kam se poděla má soudnost už i pro tuhle věc? Příliš zbabělá, příliš ustrašená, hloupá, malá holka. A tak ho zahodila jako vzpomínku ve větru, sama říkala že to nikdy neudělá. Kráva jedna pitomá, ale udělala to. Tak naivní a hloupá, horší jako kráva na pastvišti! Ani k těm prasatům by jsi se nehodila, to přeci všichni víme. A tak tu po té době sedíš a píšeš sama sobě tuhle nesmyslnou esej, je ti líp? A pořád se směje... Nakonec byla stejná, jako oni, ba a hůř, možná dokonce horší, slabší, ubožejší. Nový rok a nová přiznání, je to tady. Dvě hodiny ráno, pořád tu sedíš jako obvykle, změnilo se vůbec něco? Uzavřela si svá slova do menšího okruhu lidí, bravo, tohle se ti podařilo. Co vlastně celé dny děláš? Jenom sedíš a tupě zíráš do monitoru, vzpomínáš jaké to bylo, když jste si psaly, bylo to fajn co? Ale je to pryč! Ha! Rok 2016 ... co ti přinese, to sama netušíš, ale doufám že se alespoň na chvíli nadechneš, vid? Mám tě tak dokonale přečtenou, až se mi chce brečet jak jsi čitelná. Malá, naivní, hloupá holka. Všechno je stejně způsobeno tvou blbostí, kdyby jsi se dokázala lépe postavit na nohy, možná by to bylo jinak. Možná... možná... Nebreč mi tu, stejně tě nikdo neposlouchá. Prostě se seber a táhni spát, zítra bude stejně všecko stejný. Tak dobrou noc a sladké sny.