Silvestrovská noc jako sladký citrón? 18+

Silvestrovská noc jako sladký citrón? 18+

Tuhle jednorázovku píšu už od silvestra, ano, ano... měla být na silvestra hotová, ale nechtěla jsem ji nějak znehodnotit, odfláknout a proto jsem si řekla, že když jí zveřejním o pár dnů později, nic se nestane. Ono psát o silvestru tři dny po něm není až zase taková hrůza, jako psát o vánocích v červenci, ale i to známe. Věřili by jste tomu že mi úplně vypadlo slovo 'těsný?' :D Ale opravdu jsem nad ním dumala asi deset minut! Tak tady ji tedy máte, snad si ji v plném proudu užijete alespoň z poloviny jako já při jejím sepisování, hezké počtení přeji ^^ A pokud se vám jednorázovka líbila, příště vám nějakou klidně napíši na přání. Ah a kdyby jste tam našli chyby, omlouvám se. Bude to tím že jsem ji sepisovala od půlnočních hodin do ranních pěti. :D

 Shipp: Ryouma  × Izumi
Yaoi jednorázovka

"Kdo se nám to dneska tváří kysele?" ozval se jako obvykle veselý hlas z druhého pokoje. Následně na to se objevila jeho hlava ve dveřích. "Dneska nemám vůbec náladu," zavrčel Ryouma ze sedačky, ve které uveleboval svůj velectěný zadek. Mladíkovi však jeho podrážděnost nevadila, místo toho se s úsměvem přesunul za jeho gauč, kde mu rukou zajel spokojeně do vlasů. Jeho reakce však nebyla zrovna příjemná. Sprostě praštil hlavou do sedačky, čímž uvěznil mladíkovu ruku. Ten ji rychle a bolestně vytáhl ven. "Jsi dneska tak zlý" hlesl ublíženě a přejel si zuby po rtech. Když se ozvalo jeho břicho, odebral se do kuchyně aby si připravil něco malého k snědku. Rozhodl se však, že si své jídlo sní v kuchyni. Nechtěl být totiž středem urážek a otravných poznámek, kterému by mu jeho přítel dneska dokázal dát dostatečně a už vůbec nechtěl být někdo, na kom si svou špatnou náladu bude vybíjet. Když dojedl, spokojeně se odebral do koupelny aby udělal každovečerní hygienu. Nechtěl se nechat jeho náladou až tak rozhodit, proto se rozhodl pro večerní koupel, aby dodal svému tělu potřebnou energii. Umyl si vlasy a natáhl nohy na okraj vany aby mohl relaxovat, přičemž spokojeně zavřel oči.

Byl jsem naštvaný, protože Izumi určitě zapomněl na to, že dneska máme výročí. Byl Silvestr, jak mohl zapomenout na den, kdy jsme se dali dohromady? Kromě toho byl celý den v práci a já si ho ani neužil. Co to vlastně fotil, kalendář? Nespokojeně zamručel, když se musel smířit s myšlenkou, že jeho malého Izumiho bude očumovat půlka národa. Nevěděl jak si spravit náladu, možná přeci jenom reagoval trošku zhurta, ale měl prostě přijat fakt, že zapomněl? Tolik se dneska těšil na jeho sladký úsměv a když s ním po těch ukrutných hodinách přišel, zachoval se k němu opravdu hnusně. Sám by si teď nejraději nafackoval, ale to co udělal už zpátky nevrátí, bohužel.

Zvedl svůj zadek, aby donesl láhev šampaňského na stůl. Pár chlebíčků měl již nachystaných v lednici a tak je jenom vybalil a upravil na talíři. Nezabralo mu to moc času a tak za chvíli jídlo a plné sklenice zdobily stůl. Na hodinách bylo půl dvanácté, on netrpělivě přešlapoval po pokoji. Jeho pohled visel z oka ven, když se chvilkami opíral o chladný parapet. Do očí se mu při té zpětné myšlence nahrnulo pár slz. Mrzelo ho to opravdu hluboce a tak si uslzené oči utřel rukávem aby po slzách nezbyla žádná stopa. Když hodiny odbíjely tři čtvrtě na dvanáct, byl už naprosto smířený s tím, že dneska žádná oslava nebude. Jeho podrážděnost byla v tahu a zůstala jenom jakási pošetilá prázdnota a touha toho, ať to tak není. Jenže když bylo za pět dvanáct, neudržel se a prudce vyletěl ke dveřím od koupelny. "Hej pitomče, neutopil jsi se tam?" zavrčel naštvaně a několikrát bouchl na dveře. Ve skutečnosti měl o něj starost, ale jeho pocity teď byli smíšené. Mohl mu to vůbec vyčítat? "Ještě vteřinku Ryoumo" ozvalo se zpoza dveří, ale to už s proceděním mezi zuby odcházel z místnosti a plácl sebou do gauče jako kousek hovězího.

On v té vaně jenom nerelaxoval, vlastně ano. Jenže to nebyly všechny jeho plány, odpočinek zajisté potřeboval. Když vylézal z vany, osušil své dětsky vypadající tělo černým ručníkem, který měl na kraji vytisknuté zlaté kočičí oči. Když vysušil své vlasy, sčesal je tak, jak měly ve zvyku. Natáhl na sebe jenom spodní prádlo a krátkou bílou košili. Okamžitě se vydal do pokoje a když zahlédl jeho utrápený výraz, skoro se mu pod tou tíhou podlomily kolena. Přiběhl k němu jako poslušné zvíře, jenže se na něj posadil tak, že se mu díval rovnou do tváře. Opět ho uvítal s úsměvem, který jakoby na chvilku zaváhal, natáhl k němu ruku a zvedl mu bradu tak, aby lapil jeho oči těmi svými. A ovšem co očekával, to bylo splněno, jeho oči neodolaly a upřely svou pozornost na Izumiho. Lehce mu přejel prstem po bradě a potom ho uvěznil v toužebném polibku. Když odbila půlnoc, venku se začaly ozývat zvuky rachejtlí, jenže Izumi jim svou pozornost nevěnoval, místo toho měl stále rty přilepené na těch jeho, než je konečně odtáhl. "Nechci abys se v den našeho výročí tvářil tak kysele, šťastný nový rok Ryoumo" hlesl blonďák spokojeně a jeho dětský úsměv konečně projevil svou pravou hloubku. Než však stačil cokoli říci, opět na něj nalepil své rty a tentokrát ho v dychtivém polibku přimáčkl do více do gauče. Jeho ruka mu začala rozepínat košili a když ucítil lehké zachvění jako odezvu, nic mu nebránilo v tom pokračovat dál. Jeho ruka jezdila po jemné kůži, přes břišní svaly až po hrudník a zase zpátky. Jak tam na něm tak seděl, párkrát se neposlušně zavrtěl, protože se dostal do nepříjemné polohy, nebo mu to tam sem tam uklouzlo, byl to totiž poměrně malý gauč.

Když vyřkl tu větu, poskočilo mi srdce tak, že jsem měl chvíli pocit, jako by skutečně opustilo své místo. A když pokračoval dál, mé tělo reagovalo, chvěl jsem se v tom přívalu pocitů, které mne pohltily když se mě dotýkal. Jenže tohle nebyla jeho role. Vytrhl jsem se z polibku a věnoval mu jeden ze svých šibalských úsměvů plných spokojenosti. Zapřel jsem se a rukama ho objal kolem pasu, přitáhl si ho ještě blíže. Jenže to už jsem se zvedal z gauče a čím blíže jsem byl ložnici, tím více ve mně hořela touha si ho vzít. Kdo ví, byl bych toho schopný i na gauči, kdybych musel a nedal by mi za jinak. Nevypadal, že by mu to zrovna vadilo, nebo že by měl nutkání pronášet nějakou nespokojenost. Místo toho se jenom pitomě usmíval a nechal sebou doslova hodit do peřin. Nemluvil, nečekal že snad něco řeknu? Protože když jsem si to uvědomil, nevydal jsem ze sebe ani hlásku. Jenže to nebyly teď starosti a myšlenky, které mi létaly hlavou. Všechno tohle bylo vytěsněno, když jsem se podíval na něj tam na té posteli. Doslova vroucně jsem se na něj vrhl, uvěznil jsem ho pod sebou a sám si dopomohl k tomu abych odhodil košili co jsem měl na sobě. Ovšem, i té jeho jsem se po chviličce zbavil, protože mi zavázela. Natáhl jsem se k němu pro polibek a má ruka neposlušně zabloudila k jeho trenýrkám, kde jsem mu jen lehce přejel po jejich lemu. Ovšem zaputoval opět zpátky k jeho hrudníku. Chvění pode mnou mě akorát podporovalo v tom abych pokračoval, jeho tělo reagovalo přesně tak, jak jsem očekával. Dominantně jsem s ním začal bojovat o nadvládu, můj jazyk se do polibku také zapojoval, nenechal jsem ho ani vydechnout. Ty jeho dětské tvářičky zčervenaly a jeho diamantové oči panicky prolétly po místnosti. Až teď jsem mu dopřál trochu vzduchu a on se na mně naštvaně podíval. Jak mě bavilo ho takto trápit. Kromě toho jsem mu vracel to napětí, které mi dneska nasolil. Tse... takto mě napínat, ale já měl za to že doopravdy zapomněl!

Spokojeně jsem se na něj tiskl, má rozpálená hruď se dotýkala té jeho. Pár neposlušných fialových vlasů mi spadlo do obličeje, ale ignoroval jsem to. Nijak mi nebránily v pohledu na jeho dokonalé tělo. Hladově jsem si olízl jazyk a zatoužil po intenzivnějších dotecích a tak jsem mu volnou rukou začal stahovat trenky dolů. Pomalu klouzaly přes jeho hýždě a já se mu při tom šibalsky díval do tváře. Ucukl pohledem, tak jako pokaždé... i když jsem jeho už po nesčetněkráte svlékal, vždycky se zastyděl, bylo to tak roztomilé! Šibalsky jsem si opět olízl rty, když jsem mu je stáhl až ke kotníkům. Musel jsem se u toho trošku přikrčit abych mu je mohl vyvléknout. Hodil jsem je někam mimo postel. Kam, to už mě nějak nezajímalo, spíše jsem stočil pohled k jeho chloubě, která se pode mnou pyšnila. Mé hravé prsty přejely po jeho hrudi, dotýkal jsem se ho opravdu lehce, jen konečky prstů, dokud se má ruka neposunovala níže a níže, kde jsem své doteky začal zintenzivňovat. Nakonec se mé prsty dostaly až tam dolů a už při prvních dotycích, jsem v jeho tváři zahlédl lehký náznak rozkoše. Když jsem ho však uchopil pevněji a důrazně mu dal najevo, k čemu se chystám, tiše vydechl a více se uvolnil. Zabořil hlavu do polštáře. Ruce měl v úrovni hlavy a já po něm slastně začal přejíždět rukou. V tu chvíli jsem měl ten pravý pocit nadřazenosti a nadvlády nad ním, až mne z toho zamrazilo v zádech. Když jsem si s ním hravě pohrával mezi prsty, tak nějak jsem se zapomněl, že jsem si nevšiml jeho zapojení. Izumiho ruce vystřelily k mým kalhotám, které mi začal rozepínat. Bože, on věděl jak uspokojit mé běsnící srdce a touhy! Zachvěl jsem se, když jeho šikovné ruce začaly stahovat mé kalhoty dolů, zapojoval se a to jsem na něm miloval, stejně tak, jako když se odevzdával mým dotekům. Spokojeně jsem zavrněl a pomohl mu, aby to měl jednodušší, koneckonců bych si je stejně sundal sám, dříve nebo později. Olízl si rty a ve mně zahořela nezkrotná touha je políbit. Opustil jsem sice jeho chloubu, ale stálo to za to, protože ty jeho rty si to přímo vyžadovaly! Ale víte co bylo nejvíce k vzrušení? To uvědomění si, že je pode mnou celý nahý, čekajíc a dychtíc po mých dotecích. Ten pocit byl úžasný, nepopsatelný, doslova mi zněj běhal mráz po zádech a také mi mravenčilo v kalhotách. Jemně jsem ho do těch sladkých rtíků kousl, načež jsem si vysloužil jen tiché vydechnutí do mých úst. Jak já ho miloval! Nikdo by nedokázal Izumiho trumfnout v jeho dokonalosti. Náš vztah by kde kdo popsal tak na úrovni, ale on byl mnohem výše. Byl nad úrovní, tam kde většina vztahů ani nedosáhne. Byli jsme sehraní. On jako malý vzrůstající kvítek a já voda, která jej zalévala, pomáhala mu vzkvétat a růst. Nikoho jsem nedokázal milovat tak vroucně jako jeho, řeknu vám, stálo to za to!

Ucítil jsem lehké zklamání, když opustil moje rty, ale to zklamání se rázem vypařilo, když mi stáhl trenky dolů. Neodpustil jsem si úšklebek a pusu na líčko, kterou jsem mu věnoval se vší láskou, co jsem k němu choval. Šlo vůbec nemilovat takové stvoření jako byl on? Přeci jen, když zvedl pohled a zadíval se do mých očí, těmi svými, mé srdce bušilo jako zběsilé stádo koní. Tak moc jsem si ty jeho oči zamiloval, že jsem se v nich doslova ztrácel a zapomínal dýchat. Uvědomění přišlo, až když mne lehce zatlačil rukama dozadu, až jsem se musel zachytit, jinak bych si lehl. Sledoval jsem ho, bedlivě a to doslova. Jeho ruce sjely do mého klínu, nahnul se a jazykem mi olízl špičku penisu. Musel jsem se přitom kousnout do rtu, jak slastné gesto, když zvedl oči aby se ujistil, jestli je to v pořádku. Neprotestoval, ba naopak! Chutně jsem si olízl rty, zatímco jeho jazyk šikovně objížděl mou špičku. Jenže tím to nekončilo, to byl teprve začátek slasti, která následovala, když sjel trochu níže a zase zpátky. Svůj pohyb poté ještě několikrát zopakoval, než ho vzal opatrně do pusy. Samým vzrušením jsem spokojeně vydechl a zavrněl, naklonil se však, abych jej mohl políbit do vlasů. Své pohyby zrychloval, snažil se ho vzít celého do pusy, i když jsem věděl, že je to v tomto případě nemožné. Trochu mě jeho snaženlivost přivedla k lehkému smíchu, jenže to vzrušení bylo šílené. Zkousl jsem si rty, když mi po něm lehce přejel zuby, cítil jsem to tak intenzivně! Mé tělo se chvělo, vzrušení ve mně stoupalo, bál jsem se že každou chvíli vyvrcholím. Jenže ku mému štěstí, nebo spíše smůle ho vytáhl ze své malé pusinky a jemně ho začal oťapkávat svými šikovnými prstíky. Hledal snad každou skulinku na mé chloubě, protože si dal opravdu záležet. Jenže takhle jsem to nechtěl, tohle v plánu nebylo.

Rozhodl jsem se tuhle situaci vzít do vlastních rukou, přeci jenom já byl ten dominantní, i když jsem se dneska moc dobře neukázal. Hladově jsem si olízl rty a rukama ho odstrčil od sebe tak, že jsem ho zamáčkl do peřin, neprotestoval, jenom na mě upřel ty své zvědavé kukadla, které mě tolik uchvacovaly. Nehodlal jsem na nic čekat, už tak jsme měli hraní až až, jenže když jsem se ho chystal vzít, uvědomil jsem si, že to možná není až tak dobrý nápad. Tak jsem se rozhodl, že mu té předehry dám ještě trochu. Tentokrát ale muselo být po mém. Spokojeně jsem zavrněl a zohl se k němu. Můj jazyk jeho chloubu hezky obkroužil dokola, mé ruce jezdily po jeho bocích, užíval jsem si ten pohled na jeho tvář rozplývající se slastí pokaždé, co jsem se ho dotýkal.Ah, nějakou notnou chvíli jsem se mu dole věnoval. Avšak nestál jsem o to aby se mi udělal dopředu. Místo toho jsem se konečně narovnal a spokojeně si ho přitáhl blíže. Nožky které měl doposud mírně natáhlé jsem si hodil na ramena. A zase ten pohled do jeho očích, ve kterých se na vteřinu objevil strach, tak jako pokaždé. Stočil jsem k němu ty své, abych ho ujistil že je to v pořádku, že budu opatrný. A když jsem konečně dostal jeho svolení, usmál jsem se a lehce jsem do něj vnikl. Automaticky si strčil prst do pusy aby měl co kousat, nebo žužlat, to jsem na něm zaregistroval pokaždé, co jsme si byly takto blízko. Zajel jsem trochu hlouběji, ale byl stále tak těsný, potřeboval jsem aby se uvolnil a tak jsem se v něm necelý začal pomalu pohybovat. Zprvu to šlo těžce, zřejmě si to neužíval ani jeden z nás, ale po chvilce, když jsem tiše zasténal, jakoby se probudily i ty jeho smysly a z úst se mu vydral hlasitý sten, po kterém jsem se doslova zachvěl, až mi tělem projela prudká vlna vzrušení. Proboha on byl tak dokonalý, tohle by mu nikdo nedokázal zapřít. Opět jsem se kousl do rtu a když jsem viděl, jak se prohýbá v zádech, rozhodl jsem se pohyby zrychlit a nepatrně se posouvat hlouběji. Díval jsem se mu přitom do očí. Natáhl jsem se k němu pro polibek a uvěznil ho v něm, přičemž jsem se do něj dostal úplně celý jedním prudkým pohybem. Možná trochu bolestně zavyl, ale hned na to přišly ty vzdechy rozkoše, na které jsem tak dlouho čekal. I já byl vzrušený pomalu až za ušima a jenom se pitomě usmíval. Zatímco on popadal dech, pod mými již prudšími nárazy. V polibcích jsem mu nechával pauzy, aby se mohl nadechnout, koneckonců já ten kyslík taky potřeboval! Věřte tomu nebo ne, ale opravdu ano! Ruce jsem položil na jeho boky a dopomáhal jsem si k pohybům, které byly stále silnější a rychlejší. Ach tohle nevadilo ani jednomu z nás, tolik myšlenek se mi dralo hlavou, ale všechny se točily kolem jeho a jenom jeho. V tento moment jsem nedokázal myslet na nic jiného. To jak věděl, že máme výročí, jak se usmíval i když byl unavený z práce a teď tohle. Najednou mi přišlo líto to jak jsem se k němu dneska zachoval, ale příště mu to pro změnu vynahradím já, tím jsem si byl jistý. Pár dalších prudkých pohybů a já cítil, že jsem blízko vrcholu. Netrvalo to dlouho a konečné rozkoše jsem dosáhl, ale abych všechno dotáhl do konce pokračoval jsem, dokud rozkoše nedosáhl i on. Byl to krásný večer, opravdu krásný silvestr, pokud tyhle silvestrovské noci budou pokaždé takové či obdobné... jó kéž by byl silvestr kažý den.

Opatrně jsem se z něho vytáhl a svalil se vedle něj do peřin. Opět na mě upřel ty své diamantové oči a já měl pocit že se samým blahem rozteču, když mě ještě k tomu objaly jeho rozpálené ruce a on mě láskyplně políbil. Ale opět se odtáhl, tentokrát jsem neprotestoval, protože jsem se potřeboval nadechnout, i když v jeho polibku by se nejeden muž rád udusil. Sledoval jsem ho jak se usmívá. "Jaká přenádherná silvestrovská noc" hlesl jsem spokojeně a on se dále usmíval. "No pro příště... kdyby ses u toho tolik nešklebil," zasmál se mi prozměnu on a přikryl nás dlouhou černou peřinou abychom se mohli v poklidu odebrat ke svým snům. Rýpal jeden, uvidíme kdo se příště bude šklebit víc.