Bestie

Divoký déšť padá
do našich myslí,
srdce to ubohé,
co si ještě nevymyslí.

Slunce za obzor vždy večer zapadá,
dívá se na slunce,
jak tiše se rozpadá,
jak mění se den v tichou noc,
někdo tiše volá o pomoc.

Schovaný v koutě se krčí,
před bestií zlou
co vyrvala mu srdce z těla,
co víc by sakra ještě chtěla?

Zmámena opojením noci
dívá se na měsíc.
Mlčí a mlčí...
On tiše o pomoc volá,
však nikdo nepřichází.
Ani bestie se neuchází
o jeho bezmocný křik.

Poutám drtivými řetězy
svázán v koutě naříká.
Bestie už utekla...
- Ticho tohle to se neříká!
Minulosti zahoď, zbav se ji.
Zabij tu bestii!
Zabij ji a budeš mít klid.
Můj milý bratříčku,
nebo budeš minulostí bit.

...Pamatuj, lidé jako já zmizí navždy, když řeknou sbohem... Já sbohem řekla.