Jak uklidnit myšlenky? Jak zastavit vnitřní křik?

 Zavíráš oči, ale čtyři stěny tě neustále svírají... Jsou v nich vzpomínky, myšlenky, události, máš pocit že místnost je plná té minulosti, co se táhne na nohou jako věčné okovy? Všechno je věčné, všechno se táhne... jedna myšlenka přes druhou, kde najít ten klid? Co lépe uklidní myšlenky než hvězdy? Než ticho, než čerstvý vzduch? Než možnost nebo spíše schopnost dokázat se s tím srovnat, dát každé myšlence váhu a určit ji její místo... Někde tam v tichu, venku. Ale musí to být takové to ticho nefalšované, nejlépe v prostředí bez lidí, tam kde se můžeš spokojeně zbavit veškeré tíhy, aniž by za rohem stálo několik nezvaných hostů a neposílalo ji dále. Je lepší být na některé věci sám, než to poznání jak chutná zrada v důvěře... i když ta k životu patří a svádí nás k odplatě, k pokušení toho druhého zranit.

Jak zastavit vnitřní křik? Je to spíše o síle vůle, o tom jestli je člověk schopen jej přijmout a nebo se s ním rvát dál. Někdy je lepší pozvat bolest dál, než se jí stranit nebo s ní svádět nekonečný boj, který stejně nemůžeš vyhrát... Dříve nebo později tě stejně dožene. Je to v hlavě, tam hluboko v srdci, je to touha, chtíč... potřeba vědění jak moc toužíme po tom se toho zbavit. Jak jsme silní, nebo slabí... Musíš chtít a i když věci, bolest, myšlenky nezmizí, můžeš je alespoň potlačit, utlumit a určit jim tak menší tíhu na duši... Koriguji svůj vnitřní křik křikem... nejlépe večer za noční oblohy, kdy mám možnost vyjít ven, nahoru k lesu kde můžu řvát a nikdo mě neslyší, všem je to jedno a mě přeci jen uleví...