Znavená...

Prolíná krví vzduch,
pohlíží smrti do očí,
a v barvách černých stuh,
vstříc svému konci vykročí.

Na zádech nese si kameny,
okolo krku kovový drát,
ruce po bocích má svěšeny,
jen život jí to bude stát.

Mysl plnou slov vždy měla,
papír pln jej byl pocitů,
jen náhle ztěžka oněměla,
přec dosáhla konečných limitů.

Chabé tělo o pomoc volá,
oči slábnou i duše ryzí,
tahle nemoc choré tělo zdolá,
a ona navždy zmizí.