Posedlost

 Znáte tu posedlost? Tu co není zdravá a někdy dokáže i zabíjet?
Je špatné na někom tak moc lpět že ho to doslova trýzní?

Byl ní tolik posedlý, miloval každý její dotek, každý její nádech vnímal třikrát hlasitěji a i když stála pár metrů od něj, cítil její nádhernou a zářivou duši. Toužil se jí dotýkat, toužil se jí smát, toužil po každém jejím pohledu. Svazoval ji k sobě víc a víc a žádal po ní mnohé. Ze začátku to byla nádherná a silná láska, která každým dnem vzkvétala a ona se cítila silnější, díky němu, díky jeho slovům, díky tomu že tu pro ni byl aby ji mohl podepřít když padala na kolena. Tolik mu věřila, byl pro ní vším, dávala mu celé své srdce a oddaně s ním kráčela skrze všechnu bolest kterou musela snášet. Ale on žádal víc, to co mu dávala, mu nestačilo a tak se každým dnem schovával za rohem a kontroloval její pohyby, byl posedlý tím kam šla, co dělala... Svazoval ji k sobě tak silně, že ji nenechal chvíli osamotě. A i když spala u sebe doma, stál před barákem a čekal do rána, než se probudí, aby ji mohl při raním slunci zmáčknout v pevném milovaném obětí.

A jak plynul čas dál... chtěl víc, neustále neukojen, hladov, žádal víc a víc a ona každý večer probrečela v slzách, neuvědomoval si totiž, že mu dává všechnu lásku, kterou k němu chovala. Ale on chtěl pořád víc.. Neuměla to, nedokázala se přinutit, milovala ho jak nejvíc dokázala, víc už to neuměla, ale on to ignoroval, ignoroval její slova, ignoroval její stávající lásku a nepřestával se svým chtíčem, svazoval ji k sobě a pronásledoval ji na každém kroku. Byla jeho drogou, nedokázal se ji zbavit, byla jeho kyslíkem, byla jeho energií, nemusel spát, nemusel jíst, nemusel pít, byl na ní tolik závislý. A po třech dnech neúprosného následování ji uchopil za ruku a řekl že ji nikdy nenechá odejít, že s ní bude každý každičký den, dokud nezemřou, že ona bude jeho kyslíkem, jeho průvodcem až do konce všech dní a že ji nikdy neopustí, že ji bude milovat tak vroucně a že ji donutí milovat ho více, toužit po něm a sténat po jeho přítomnost. Ale její láska k němu pomalu upadala... byl tolik posedlý svou touhou po lásce, že přehlédl jak ji ubližuje, jak ji trápí, jak ji nenechá vydechnout. A tak to šlo dál, kam šla - následoval ji. A jedné chladné noci už to nevydržela, zhroutila se. A on jen zděšeně přihlížel jejímu smutku, miloval ji tak moc, že si nevšiml té bolesti kterou ji způsobil, trpěla a v duchu prosila o vysvobození které nepřicházelo. Byl pro ní okovy, stahoval ji každým dnem, každou chvíli dolů a dolů a ona se topila v bezmocnosti. Uchopila ho za ruku a dotáhla ho na střecu scého oblíbeného paneláku aby mu mohla ukázat hvězdy. A vítr už dávno odhalil její úmysly. Uchopila jej pevně za ruku ale on ji nenechal vydechnou. Naléhal na ni, tlačil na ni aby se mu zcela oddala, ale ona mu dávala tolik co mohla - stále nechápal. A tak mu věnovala svůj poslední úsměv, když ho vlastníma rukama strčila z kraje panelového domu. - Stáhl ji sebou. Za letu si ji přitáhl v obětí a se závislým úsměvem ji přísahal že ji bude pronásledovat až za hrob, rozplakala se, toužila být volná...