Ten pocit nepozná, ten co v hloubi duše své teď má.
Nevidí hvězdy v této temné noci, přec někdo cizí ho má v moci.
Myšlenka která mu uniká, je tak malá a přitom tak veliká.
Prochází pod neznámým mostem, jako by byl jen nezvaným hostem...
.. co skrývat se před pravdou musí, jen ta myšlenka se mu hnusí.
Plné zuby toho běhu má, sám v sobě se teď nevyzná.
V dálce, pozadu bez zjevných cílů, znaven člověk, co v srdci skrývá díru.
A tu víru kterou by míti měl, někde na cestě své zapomněl...
Copak není vidět, jak je ztrápený? Věčným putováním znavený?
Možná... v naději by věřit chtěl, ale v únikovou cestu, zatím nedospěl...