Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
Skoro všechny mé texty které napíši mají v sobě skrytou myšlenku,událost se kterou bych se ráda podělila aniž by vlastně čtenáři věděli, jaká ta myšelnka nebo událost ve skutečnosti je. Ach je to taková má tichá zpověď pro vás a vlastně i pro mě. Věřím, že vám to vůbec nevadí.
Jsem smutný, tak smutný. Hledal jsem záchytná slova, ale nikde jsem je nemohl najít. Nebyly na nebi, na zemi, dokonce ani ve větru. Chtěl jsem je slyšet od tebe, ale byla jsi natolik zaneprázdněná a lhostejná ke svému okolí, že jsem se veškerých pokusů vzdal. Vím že je to moje chyba, vím že jsi mi jednou řekla, že bych měl bojovat za to, pro co chci žít. Ale já se lidí bojím a to ty moc dobře víš. Možná to byl záměr, možná jsi mě chtěla vyprovokovat, kdo ví jak jsi to se mnou doopravdy myslela. Do hlavy ti nevidím. Někdy mě to opravdu mrzí, možná bych dokázal najít způsob kterým bych tě zaujal, kdybych to uměl. Kdybych uměl číst myšlenky, dokázal bych ti odpovědět na cokoli, byl bych schopen předejít všem těm trapným situacím a možná bych tě byl schopen okouzlit. Ale přestaňme s těmito trapnými úvahami, stejně postrádají veškerý smysl. No, ty víš že bych tě nejraději viděl tady. Že bych nejraději slyšel, aby jsem to nedělal. Ale fakt že tu nejsi, je pro mě natolik bolestivý, že už to nemůžu odkládat. Přestože mé srdce bije neskutečnou touhou po tvé přítomnosti, je moje mysl vzhůru. Vím že musím, protože ty víš, že nikdy moct nebudu. Ty víš že jsem se k tobě připoutal, hledala jsi východisko z téhle platonické lásky, kterou jsem ti nikdy nebyl schopen říct. Viděla jsi mi to na očích viď? Ty víš jak se musím cítit, neudělal jsem ti to lehké, promiň. Musím odejít, nezastavíš mě, nemůžeš a nechceš. Vlastně jsem za to rád, protože kdyby jsi mě teď zastavila, bylo by to ještě těžší. Usnadňuješ mi mé rozhodnutí, vidíš? Nakonec nejsi tak sobecká jak jsem si myslel. Škoda že je pozdě se loučit, možná bych tě dokázal očarovat svou fantazií, svými slovy, ach to mé pochmurné sebevědomí. Jsi záhadou tohohle světa, škoda že mě k sobě nepustíš.
Záhady... Ty já mám strašně rád...