pozorovatelka

Jsme lidé, ach ano, začíná mě to čím dál více fascinovat! Nikdo není tak nevinný jak se tváří a všechny nás do jednoho ovládá komplikovaná zlá vůle. Pohrávat si s ostatními je mnohem větší pokušení, než si kdo dokáže představit. Jsem hodná holka, ale přesto mám čím dál více pocit, že mi bylo souzeno být zlá. Je hezké všem vyjít vsříc, na všechno kývnout, všem něco poskytnout, ale lidé jsou jako nenasytné hladové šelmy, pěstující si svou bohtou a nesnesitelně útrodnou půdu. Nehledě na to že dostanou co chtějí, touží mít víc, dokud je jejich vlastní sobeckost úplně nezahubí, ha! Je krásné, jak v sobě i tuze hodný čověk skrývá ty nejhnusnější, nejhlubší a nejhladovější myšlenky. Toužit po pomstě je krásné, ale zároveň i špatné. Najít ten ideální střed, který pro většinu neexistuje je prý posvátné, jaká blbost. Zviklaná duše, která občas sejde ze své cesty nebo zlo tvářící se svatým na lesklém, vyleštěném podnosu? Co je lepší? Jsem pozorovatelka, ukazuji lidem to co chtějí vidět, někteří jsou spokojeni, jiní ne. Je fascinující jak se někteří dokáží přízpůsobit daným potřebám a zásadám, které určím já nebo někdo jiný. Říkám pravdu a snažím se zjistit kolik toho vydržím, dávám lidem to co chtějí a pozoruji jak se vůči tomu zachovají, co udělají, řeknou a vůbec, co očekávájí že na oplátku budu chtít? Je tak krásně fascinující jak vám lžou, že vás mají rádi, nehledě na to že o nich dávno znáte pravdu. Že jste si je pustili k sobě blíž, i přesto vědění že od nich nelze očekávat nic víc než bolest? Ta jejch nevědomost, že je pouštíte jenom tak blízko, jak sami chcete a oni přesto mají pocit, že je všechno v pořádku. Miluji ten výraz v lidských očí, když vám vykládají tváří v tvář, mezi čtyřma očima ty největší lži. Ten pocit když vás objímají ruce hladového vlka, kterého považujete za přítele! Živit se na lidských lžích je tak... je krásné to pozorovat, být středem toho dění. Je úžasné být osobou za kterou si chodí lidé stěžovat, přestože se vzájemně nemohou ani vystát. Co člověk všechno dokáže skrýt, za pouhý úsměv. Kolik věcí, dokáže spolknout, jakoby se nikdy neděly a s čistou hlavou kráčet dál? Jsem asi šílená, ale zbožňuji pozorování ostatních. Jak já bych někdy chtěla poznat myšlenky vraha, na co v tu chvíli myslí, co mu putuje hlavou když míří na svou kořist. Chci se zeptat těch nejšílenějších lidí na tolik věcí! Třepu se úžasem když tohle sepisuji, nadšením, fascinací! Ach bohové...

- Jun