Jak jsem přežila další příšernou noc

 Mám za sebou naprosto příšernou noc, naprosto nevyspaná, unavená a ještě brzo na nohách, dnešní den mi začal opravdu slvěle když ho budu počítat od půlnoci a ne od toho co jsem se vykopala z postele s tím, že to nemá smysl, ejhle Jun je tak nevyspaná a to si šla lehnout kolem půl dvanácté, od techniky se odpoutala o půlnoci, což je pro mě ještě brzo, ale ten průběh toho jak jsem se opět a bezúspěšně pokoušela usnout byl naprosto strašný. Tak jsem se přemlouvala abych nevstávala a nešla si opět kolem té třetí - čtvrté sednout k notu s tím, že to prostě nemá smysl. No podařilo se mi zůstat ležet, jenže hledět do stropu a mít naprosto prázdnou hlavu, být zdechlá a nemoct prostě usnout, výjmečně jsem nenašla důvod... Někdy tu něco je, mám žízeň nebo mě užírá nějaký pocit, jenže já nepřemýšlela, stejně jako to umím. Občas se mi prostě stává že sedím nebo stojím, ležím na tom zcela nezáleží a koukám na jedno místo, nepřemýšlím, úplně vypnu a v tu chvíli nějak nevnímám. Dokážu takto zírat i hodiny, jenže také když na mě někdo promluví, jakoby zase nahodím normální mód a poslouchám, jenže je to zvláštní pocit prostě jenom tak sedět a nepřemýšlet nad ničím, je to docela děsivé, to ticho v havě, žádné myšlenky, žádné otázky, prostě nic. 

Pak tu zase bývá moje přehnaně nastavené přemýšlení, kolem té druhé jsem přeci jenom vstala a šla jsem si jenom tak sednou na parapet a koukat z okna jak venku chumelí, byl to hezký pohled ale zároveň i trochu děsoví a vzpomínkový. Líbil se mi a opravdu jsem chvíli přemýšlela nad tím, že se obleču a půjdu ven. Ony noční procházky občas prospějí, ale myslím že bych v tu chvíli spíše zmrzla a probudila celý barák s mou šikovností a pokusem se vždy nějak nenápadně vytratit ven, v létě je to něco jiného, ale kdyby ve stejném pokoji nespala sestřenice, tak bych možná i šla, ale nechtělo se mi riskovat že ji vzbudím nebo někoho, myslím že by mi nikdo z nich nepoděkoval, čert se mnou že se nevyspím, už jsem si na to zvykla. Je to pořád stejné, ale teď už je to trochu lepší, spánek už nedoprovází noční můry a jsem ráda že to mohu uznat, ale i spánková paralýza se se svýma stavama stáhla a já mám už nějaký ten týden klid, nic mě ve spánku neděsí, nepíská mi v uších až mám pocit že mi rupne hlava, nesvírá se mi hrdlo strachem a ty hnusné obrazy jsou z moji hlavy pryč. Dokonce i pocit strachu a přítomnosti někoho cizího v místnosti je pryč, mám klid... ale na jak dlouho.

Nejraději bych se vrátila zpátky do postele ale neudělám to, protože to nemá smysl, přes den prostě neusnu. Nevím jestli se mi světlo nějak protiví, kdo ví. Navíc venku je tak nádherně že uvažuji nad tím, abych zůstala doma, asi je to mojí leností, nikam se mi nechce a zvláště do toho sněhu a zimy tam venku, jenže moje kočka už nemá žrádlo, ano asi se prostě rozmazlím a napíšu někomu aby mi ho dovezl :D *ach ta lenost* ale kdo by nezůstal doma, když tu možnost má? Já zimu miluji, krajinu pokrytou bílou peřinou, ty nádherně bílé stromy a kluzké chodníky, chlad na kůži, vžycky mě to tak probere ale dneska se na nějaké vypravování moc necítím.

Navíc jsem si koupila nové boty a byla jsem na nich zatím jenom jednou, mám pocit že si na nich rozbiju hubu jakmile vydu ven, to by mi ještě tak scházelo. Panečku je tu tolik věcí které bych chtěla dělat, ale nemohu se k ničemu dokopat, na stole mám nachystané křídy, už tři dny se přesvědčuji k tomu,  že si zase něco nakreslím. Poté mám na stole nachystané i polycolorky a také antistresovou knížku, paselky a gumy... jenže ach jo, co dřív? A to mám dneska v plánu uklízet, jsem zvědavá jestli něco z toho co jsem si dneska naplánovala dodržím, haha. 

Přemýšlím co dělat teď, možná si pustím nějaký ten film a pak se třeba k něčemu dokopu, nebo budu dál sedět u notu a dělat bůh ví co mě napadne. Možná se nakonec v jednu zvednu a pojedu do města koupit to žrádlo pro kočky, ale to se ještě uvidí. Aaaah, jen doufám že dneska nebudu z nevyspanosti na všechny protivná, to bych nebyla moc nadšená. Ale když nad tím tak přemýšlím, jednu pozitivitu to dneska v noci mělo. Moje chlupatá kočičí kulička mě chodila uklidňovat a dopřávat mi minuty antistresového hlazení a mazlení se, byla semnou skoro celou noc a přišla se za mnou se pomazlit i na okno.