Zničená...

 Bezedně kráčím temnotou a hlubinou,
tou cestou která byla kdysi tvou.
Bylo to tenkrát a pro mně to je stále,
ale pokud sis nevšiml žiji dále.

Já vzala tvou bolest, aby ty jsi mohl šťastně žít,
Jak jsem měla vědět že zrovna ty mně necháš být.
Já ztracená v tvé temnotě teď sama stojím,
toho co přijde se neskutečně bojím.

Já milovala tě, ty jsi mé všechno byl,
Moc dlouho jsi tu pro mě nepobyl.
Teď stojím tu sama a do nicoty křičím,
Proč mám pocit že jsem pro tebe vždycky byla ničím?

Zničil jsi mojí duši,
já nechala si jí snadno vzít.
Můj smutek a bolest se nepřeruší,
já s tímto pocitem budu muset se naučit žít.

Já nebyla pro tebe dost dobrá,
chtěla jsem ti aspoň po kotníky sahat,
to tys byl bohem,
to tisíckrát jsem ti musela zapřísahat.
... A teď se musím akorát vzmáhat, abych se ještě někdy postavila.