Tady anebo tam?

 Stala jsem se dobrou v lhaní sama sobě. Bylo načase s tím přestat, bylo nutné odhodit všechnu tu nenávist, bolest, ten hluboký smutek uvnitř. Stále tam kousky toho smutku a beznaděje pozůstávají, ta bolest z minulosti a ten strach z budoucnosti. Cítím se silná, ale i slabá zároveň. Je to ten pocit, jako bych se dotýkala hvězd a přitom stála nohama v pekle. Přesto pro mě tento pocit není špatný, je zvláštní, stálý, jako by mi celý svět říkal a teď je to na tobě. Chytám se šanci, držím se toho co je mi nejdražší, snažím se být tam kde je ona, protože jenom tam se cítím skutečná. Utekla jsem ze říše svých snů, rozhodla jsem se vylézt z té noční můry a jednou v životě bojovat za to, co mám skutečně ráda a co miluji. Ptáš se proč jsem tu a ne tam? A co tam bylo? Smutek, melancholie, bolest, utrpení, chlad, jen prázdnota a nic jiného, lhala jsem sama sobě, lhala jsem sama sobě že jsem byla šťastná v té utopii nekonečného smutku... Ale teď jsem tady, teď jsem tady připravena roztáhnout křídla a odletět k měsíci jako překrásný sen v noční můře. Našla jsem pravdu, našla jsem své štěstí ve všech těch lžích a teď se pokusím být šťastná, lhala jsem svému srdci, svou duši jsem zašpinila a zacákala vlastní krví. A aby toho nebylo málo, ničila jsem své tělo pro klid v duši, který jsem nikdy neměla... ale teď se karty obrací a já popluji vzhůru k oblakům.