Ranmaru | 1/1 Challenge

Pokuste se ztvárnit Smrt, Hlad, Nemoc, Lásku, Smutek jako osoby. Je jen na vás, jaké budou mít vlastnosti, jakého budou pohlaví a jak budou vypadat.

Smrt
Je tu dáma v černém, zdobí ji jantarově rudé vlasy které ji spadají do tváře. Milá a přesto zlá, tančí ve smutečním dešti. Štíhlé tělo které zdobí černý krajkový šat. Milá a skromná tvář s tichým hláskem, který se zabodává do našich srdcí. Vábí k sobě nemocné a slabé, objímá je v náručí plném touhy a konečného upokojení. Básní o věčném tichu... Lidé ji znají, ale přesto zůstává neodhalena, nepochopena a navždy sama...

Hlad
Je tu muž, hubený, zdobený vylézajícími žebry, které vás při pohledu na jeho chabé a neblahé tělo praští do očí. Tak malý, chudý a slabý, přitom pln tolika sil stahovat k sobě ostatní, duše slabé, zničené povahy, ty jenž o sobě mají skromné a nicotné mínění. Krutý pán, neustále hladový, zdoben ohlodanými černými tepláky... Vlasy skoro žádné, oči zapadlé v tváři, kterou zvýrazňují vystouplé lícní kosti. Je to jako pohled na hnijícího člověka... Pevně se drží každého znáš, vyhráváme nad ním, ale někdy vyhrává on nad námi...

Nemoc
Slečna co nikdy nemá dost. Mění své šaty dle nálad a chutí. Má spoustu pravých tváří, je jedovatá zprostředkovatelka. Šíří se z člověka na člověka... Stále tak mladá, ale drží se i tam, kde stáří zavání.. Šaty z květů růží rudé barvy, někdy má slitování a jindy s radostí působí útrapy. Nikdy zcela nevymizí a nikdy neumírá. Je tisíce stejných jako ona, ale pře je jenom jediná... Ta paní, co se vzbouzí když přichází a když prohrává, zase usíná...

Láska
Kyselost se sladkostí se mísí, Pro některé je nádherná, byť vždy v sobě nese kapku jedovatosti. Je tichá, klidná a veselá - většinou! Lidé ji přikládají příběhy, za které si mohou sami.. Je oděná v bílém, hledí a v tichosti si vyhledává naše srdce. Je svá, stále mladá a umí se ztvárnit i do staroby. Je věčná, ta co pokouší, hraje si... Ta co nás oblévá a zahaluje do šatů, které mi mnohdy neumíme ovládnout. Ty šaty, nám zatemňují mysl... Naše oči vidí, rozum říká, ale srdce koná, to ona ví... že nad rozumem má mnoho sil a mnoho výmluv, které nás svedou k pokušení... a touze si hrát.

Smutek
Muž, neustále smáčen slzy celého světa. Dlouhé černé, mokré vlasy mu spadají do tváře, nikdy neusychají.... Pod nimi se skrývají čiré bílé oči. Chodí obnažen, nepřetváří se, neustále pláče... Naříká a přece nemluví. Nehanbí se, slzy smývají jeho bolest na duši, nesměje se, ale přitom má se svým bratrem smíchem tolik společného. Bloumá po křišťálovém oceánu, který mlčí a přesto, lec kdo by k němu naklonil svůj sluch by zaslechl jeho žalostné vytí...