Pár kapek a mráz...

 Pár kapek spolykal mráz,
nepoznána žene se dál,
v rutinách cizopasných skal,
kráčí tam - kde vítr vlál.

Pár kapek a mráz,
zima co hřeje na těle,
sama nepoznává
když navrací se domů.

Z očí slz pár,
z nezapomenutelných chvil,
uděluje zelené trávě,
pod svou rozpálenou chladnou kůží.

Kdo ji zná?
Kdo slov pár by měl?
Kdo v zeleném háji vzpomínek,
- s ní náhlé osiřel?

Kdo tajil dech?
Kdo bolesti si hleděl?
Zpropadená, nerozumná,
bědně se ztrácí v mihotavém kraji.